česnek
malá cibule
olivový olej
polotučná hořčice (?)
voda
sůl, cukr
Rozsekám nadroboučko česnek a malou cibuli, dám do misky, zakápnu olovovým olejem a pak to vařečkou třu. Ne že bych rozetřel cibuli a česnek, ale rozdrtím je vařečkou na ještě drobnější kousky. Pak přidám lžíci polotučné hořčice a pomalu ředím octem, eventuálně přidávám po kapkách trochu oleje, čímž vznikne cibulo-česneková mmajonéza, ovšem bez vajíčka. Spíš taková kašička. Samozřejmě kašičku osolím, osladím, ochutnám, a když je dost ostrá, tak jenom takovým čůrkem pustím studenou vodu, mističku dám pod ten čůrek a ředím, ředím, ředím. A pořád míchám a ochutnávám, až to má tu správnou chuť. Obráceně – tedy udělat to slabé a pak přidávat – to nejde; pořád to musí zůstat v té polohusté konzistenci. No až když je to akorát, naleju to na opraný a okapaný hlávkový salát. Tak tenhle salát strašně chutná mé ženě.
Dijonská hořčice
olej
majonéza
voda
Míchám jemnou hořčici ( nejraději francouzskou, z Dijonu ), vůbec nesladím, jen to zakápnu olejem. Míchám, míchám, a když je to dost husté, přidám lžíci nebo dvě majonézy a trošku aromatu (?), čímž to dostane dostane takovou zvláštní chuť. A zase to ředím čůrkem studené vody. Nesmí to být moc řídké a také ne příliš husté. Naleju to na salát a lehce promíchám. To jsem se naučil ve Švýcarsku.
Autor : Vladimír Dvořák – O chutích a lidech
Saláty